Titulek jsem si vypůjčil ze známé písně Karla Gotta. Ani jsem se nenadál a za necelý rok nás čekají další komunální volby. Na podzim roku 2023 jsem složil slib zastupitele a poprvé se zúčastnil jednání Zastupitelstva obce – a začal sbírat první zkušenosti.

Už dříve jsem se jako občan, podnikatel a zaměstnavatel opakovaně setkával s vedením města, byl pozván na jednání Rady a účastnil se několika zasedání Zastupitelstva v různých povolebních sestavách. Jako pozorovatel jsem nejednou nabyl dojmu, že by se jednání dala vést věcněji a mnohem efektivněji. A osobní zkušenost posledních dvou let mi ukázala, jaká je skutečnost.

Z pozice zastupitele jsem pochopil, že není vůbec jednoduché po volbách sjednotit různorodé uskupení lidí, které vybrali voliči, a hledat mezi nimi dohodu v zásadních otázkách. Vedení města a jeho orgány se během čtyřletého volebního období mohou buď soustředit na strategické projekty a dlouhodobý rozvoj, které ale často nestihnou dokončit, nebo zvolit pohodlnější cestu. Tento udržovací režim sice nezpůsobí problémy, ale bohužel ani neposouvá město vpřed.

Z vlastní zkušenosti vím, že větší i menší projekty vyžadují nejen důkladnou přípravu, ale i odvahu a vytrvalost. Takovým příkladem je výstavba nadjezdu směrem na Žižkov. Příprava začala kolem roku 2000 a nadjezd se otevřel v roce 2017. Po sedmnácti letech, tedy po více než čtyřech volebních obdobích. Takto dlouhý projekt může uspět jen tehdy, pokud na něj navazují i nové sestavy zastupitelů, bez ohledu na to, kdo poklepal na základní kámen a kdo nakonec přestřihl pásku.

Tuto skutečnost jsem si plně uvědomil při posledním jednání zastupitelstva, kdy jsme projednávali nákup pozemků pro budoucí výstavbu nové základní školy v městské části Žižkov. O potřebnosti takové stavby snad nikdo soudný nepochybuje. Po dlouhé a náročné diskusi se nakonec našlo jedenáct odvážných zastupitelů, kteří dokázali vidět dál než jen k horizontu příštích voleb v roce 2026.

Právě v takových chvílích bych očekával více vizionářů. Lidí, kteří dokážou překročit vlastní stín a spojit se pro věci, které mají smysl. Ti, kdo se místo rozhodnosti schovávají za frázi „cena v místě a čase obvyklá“, často jen maskují strach z odpovědnosti. Štěstí ale přeje odvážným a cílevědomým lidem, kteří chápou, že některé příležitosti se už nemusí opakovat.

Naše město čeká řada výzev. Abychom mohli Poděbrady dál rozvíjet a vést je moudře, stejně jako to dělali naši předkové, bude třeba spolupráce a vzájemného respektu. Někdy při zbytečných slovních přestřelkách na Zastupitelstvu přemýšlím, jestli se jednou dočkáme doby, kdy se většina zastupitelů dokáže shodnout na klíčových věcech, užitečných pro všechny občany, bez osobních útoků, ponižování, špiclování, výhrůžek či ironických poznámek. Zkrátka, aby nám vzorem nebyla Poslanecká sněmovna.

Přes všechna úskalí komunální politiky ale neztrácím naději, že dříve či později občané zvolí zastupitele, kteří budou osobnostně, lidsky i profesně na takové úrovni, že se dokážou domluvit na strategických věcech a pracovat pro společný cíl.

Článek vyšel v Poděbradském zpravodaji 12/2025