Na Kolonádě už se necítím bezpečně – to je téma diskusí na sociálních sítích, ale často padne i při osobních setkáních Poděbraďáků. Nádraží, jako místo, kudy proudí bez povšimnutí davy, vždycky přitahovalo lidi, kteří hned na první pohled vůbec, ale vůbec nikam nepospíchají. Místním i lázeňským hostům vadí nepořádek, popíjení na veřejnosti nebo situace, kdy se člověk v centru města necítí příjemně. Veřejný prostor má být bez debat místem, kde se mohou pohybovat děti, senioři, návštěvníci lázní i místní bez obav. Musíme ale vědět, jaký problém přesně řešíme.
Když skupina teenagerů slaví první školní den a nechá po sobě na lavičkách obaly od energetické nápojů a sladkostí, je to jednorázový výstřelek, který je asi nepraktičtější řešit zvýšeným úklidem a domluvou. Pokud ale dochází k opakovanému obtěžování nebo dokonce napadání kolemjdoucích, je to problém, který vyžaduje systematické řešení.
Městská policie má samozřejmě zasahovat tam, kde dochází k přestupkům, násilí nebo ohrožování ostatních. Samotné postavení strážníků na kolonádu a doplnění kamer ale problém nevyřeší. Lidé s problémovým chováním se přesunou o několik ulic dál a kamera nenahradí člověka, který pracuje s někým závislým na alkoholu nebo drogách.
Poděbrady přitom tento problém znají dlouhodobě. Město ho popisuje ve svých vlastních strategických dokumentech a samo v nich upozorňuje na omezenou kapacitu terénních služeb. Terénní adiktologická práce ve městě probíhá pouze jednou týdně. Srovnatelně velký Nymburk má na rozdíl od nás vlastní nízkoprahové zařízení poskytující sociální a adiktologické služby. Nemusíme jít stejnou cestou. Začíná být ale zřejmé, že tam, kde je řešení problémů podceněno, mají tendenci jen narůstat.
Podstatné je také to, že nemáme dostatečně konkrétní místní data o skutečné potřebnosti těchto služeb. Kolik lidí v Poděbradech opakovaně řeší závislost na alkoholu nebo drogách? Kolik jich žije bez stabilního bydlení? Kolik jich přichází opakovaně do kontaktu s policií nebo sociálními službami? Koho tady jen vyprovodili z vlaku, kdo dlouhodobě zůstává a kdo je místní? Bez těchto informací se těžko rozhoduje, co vlastně řešíme a co potřebujeme.
Zkušenosti jednotlivých subjektů přitom jsou: nějaká data má městská policie, nějaká sociální odbor, OSPOD, terénní pracovníci. Úkolem města by v první řadě měl být jasný postup, který vyplyne z odpovědí získaných od odborníků, kteří se s problémem setkávají v praxi: Co v Poděbradech vidíte jako největší problém? Co podle vás chybí? Co by podle vás město mohlo během roku změnit?
Možná zjistíme, že potřebujeme posílit terénní práci. Možná malé poradenské místo s částečným úvazkem, možná ambulantní adiktologickou službu, možná rozšířit podporu nízkoprahovému centru pro mládež. A možná skutečně posílit řady městské policie. Zkušenosti z jiných měst ukazují, že nejlépe funguje kombinace řešení – cílená ale přesně na problém.
Chci, aby Poděbrady byly bezpečné a čisté. Právě proto bychom měli nejdřív zjistit, co se v ulicích skutečně děje, a potom podle toho nastavit služby. Policie má řešit přestupky a ohrožení lidí. Sociální a adiktologické služby mají pracovat s příčinami. Jedno bez druhého fungovat nebude.