Milí spoluobčané,

vše začalo a končí u bazénu v Poděbradech. Jedním z hlavních volebních lákadel uskupení Naše Poděbrady v roce 2018 byla právě jeho výstavba. V té době pan Káninský dosáhl vypsání referenda na podporu bazénu současně s volbami. Referendum nakonec kvůli nízké účasti neuspělo, ale jako volební tahák fungovalo skvěle.

Od té doby bazén nikoho nezajímal – kromě Miroslava Holase. Systematicky, krok za krokem, posouval svůj sen kupředu. Dotáhl změnu územního plánu na Žižkově a vyčlenění plochy pro sportovní účely, byla zpracována studie. Bazén byl na dohled. Za to Mirkovi patří uznání: míří ke svému cíli veden srdcem i vytrvalostí. Stejně urputně bojoval proti výstavbě Kauflandu nedaleko svého domu, až nakonec neuspěl ani u poslední instance. Přes jeho odpor, po několika letech průtahů, máme v Poděbradech Kaufland. Bojovník každým coulem.

Na jaře loňského roku začaly ve veřejném prostoru kolovat narážky a kritika vedení města. Vrcholem byla před parlamentními volbami tištěná kritika ve volebních novinách JaSaN (Jasný Signál Nezávislých), kde se snesla tvrdá slova na starostu, 1. místostarostu i další členy zastupitelstva a radnice. Až na Miroslava Holase, nepomluven, nezmíněn, evidentně se odlišoval od všeobecného tónu kritiky.

Na podzim se objevila další témata, opět nechyběl ani bazén. Usilovalo se o jeho rychlou výstavbu formou „Design and Build“, bez projektu, položkového rozpočtu a znalosti provozních nákladů. Moje varování, že taková forma ztěžuje, ne-li znemožňuje získání dotací, zůstalo bez efektu. Miroslav Holas tehdy s klidem vysvětlil, že „to bude OK, vždyť můžeme prodat tři byty ročně“…

Snaha za každou cenu připravit a postavit co nejrychleji bazén se odrazila i na jednání zastupitelstva. Bojkotování některých bodů jednání Zastupitelstva města ze strany zástupců hnutí Naše Poděbrady vedlo k tomu, že bez jejich podpory zůstal návrh na vypsání referenda k výstavbě bazénu. Bohužel nakonec ani domluvená koaliční priorita – výstavba školy na Žižkově – nebyla zástupci hnutí Naše Poděbrady podporována.

Koalice, jejímž jsem členem, má svá pravidla – pokud chce někdo sejít z dosavadní cesty, je třeba se o tom předem pobavit v tzv. dohadovacím řízení a upřímně si říct, zda chceme společně pokračovat dál. V našem případě došlo k jednání ve formátu 2+2+2+2, vždy předseda a jeden člen z každého uskupení.

Pan Káninský oznámil odchod z koalice s dovětkem „ANO bude líp“ a koalici opustil. Naše Poděbrady tak na dohadovacím jednání zastupoval nový předseda Mirek Holas a nová členka Taťána Zimanová, původně z uskupení Volba pro Poděbrady Ladislava Langra. Následně se dostavil i Zdeněk Havlas, který hned u dveří oznámil, že zde není za žádnou z koaličních stran, ale za sebe, neboť je již členem politického hnutí Starostové a nezávislí. Taková škatulata, hejbejte. Koaliční jednání ještě ani nezačalo, ale už mělo tři členy v jiné straně, než v jaké původně do koalice vstupovali.

Na tomto jednání pak Miroslav Holas, jediný zůstávající z hnutí Naše Poděbrady, nedokázal své koaliční partnery přesvědčit, že v těchto nových podmínkách a za personálního rozkladu původního hnutí bude nadále plně podporovat současnou koalici.

Vyvstává otázka: jednalo se ze strany původních členů hnutí Naše Poděbrady jen o snahu rozložit koalici před volbami, nebo šlo o něco víc? Jedno je jisté – předvolební vítr opět začal foukat a na jeho pozadí se rýsuje nový politický scénář do letošních podzimních komunálních voleb.

Chceme pokračovat po boku těch partnerů, se kterými jsme koalici původně vytvářeli a se kterými sdílíme základní představu o fungování města. Proto jsem se rozhodl ucházet o uvolněné místo v Radě města.

Poděbrady dnes nutně potřebují řešit několik konkrétních oblastí, které se dlouhodobě odsouvají nebo řeší jen částečně. Především je nezbytné systematicky se vypořádat s parkováním, které se pro místní obyvatele stává každodenním problémem a výrazně zhoršuje kvalitu života ve městě. Stejně tak je nutné věnovat se stavu ulic, chodníků a technické infrastruktury, jejichž zanedbaná údržba je viditelná napříč městem a vyžaduje pravidelnou a promyšlenou obnovu, nikoliv nahodilé zásahy.

Město má schválený Strategický plán rozvoje, který však musí přestat být pouze dokumentem „do šuplíku“. V současné situaci je potřeba soustředit se na realizaci těch klíčových projektů, které mají skutečný dopad na fungování města, a postupovat podle jasně stanovených priorit.

Je toho hodně a je třeba tyto oblasti řešit hned, ne až po volbách. Není na co čekat. Čas nakonec ukáže, kdo rozvoj Poděbrad podporoval a kdo jej naopak brzdil.

Článek vyšel v Poděbradském zpracovaji 2/2026