Poděbrady jsou město lázní, klidu a odpočinku. Ale měly by být také městem pohybu. Městem, kde je sport přirozenou součástí života – nejen pro dospělé, ale především pro děti. Sport totiž není jen volnočasová aktivita. Je to společenský fenomén. A v případě dětí vlastně nutnost. Děti dnes vyrůstají ve světě, který je pohodlný, ale nebezpečně statický. Mobily, počítače a sociální sítě jim berou přirozený pohyb. Pokud chceme zdravou generaci, nemůžeme spoléhat na to, že si ke sportu najdou cestu samy. Musíme jim ji aktivně vytvořit.

A právě tady začíná role města.

Sport jako škola života

Výkonnostní sport není jen o výsledcích a medailích. Je to prostředí, které děti formuje.

Učí je disciplíně. Učí je respektu k soupeři. Učí je zvládat prohry i vítězství. Učí je fungovat v kolektivu.

To jsou hodnoty, které žádná aplikace nenahradí. Pokud chceme, aby z dětí vyrůstali sebevědomí, zdraví a sociálně silní lidé, nemůžeme sport brát jako „něco navíc“. Je to základ.

Realita: sport stojí na rodičích

Dnes je bohužel realita taková, že hlavní tíhu sportování dětí nesou rodiče. A to nejen organizačně, ale i finančně. Platí příspěvky, vybavení, soustředění, dopravu. Často suplují i roli trenérů nebo funkcionářů. Stát v této oblasti dlouhodobě selhává. A i když existují dotační programy, jejich dopad je omezený a často složitě dostupný. Město je přitom mnohem blíž. Vidí konkrétní kluby, konkrétní děti, konkrétní problémy. A právě proto by mělo hrát mnohem aktivnější roli.

Infrastruktura: kde sportovat?

Jedním z nejviditelnějších problémů Poděbrad je nedostatek sportovní infrastruktury.

Chybí kryté haly pro míčové sporty. Chybí zázemí pro moderní a alternativní aktivity – například tanec nebo další formy pohybu, které jsou pro mladou generaci atraktivní. A když už se sportoviště budují, často se zapomíná na jejich plnohodnotné využití. Kolikrát vznikne hala, která sice slouží rekreačnímu sportu, ale neodpovídá parametrům pro výkonnostní sport. Chybí dostatečné zázemí pro diváky. Chybí prostory pro regeneraci. Chybí komplexní pohled. To může být promarněná příležitost. Sportoviště by neměla být jen „nějaká“. Měla by být kvalitní, univerzální a připravená i pro vyšší úroveň sportu. S novým územním plánem bychom chtěli myslet na potřeby města v oblasti sportu. A i na budoucí projekty, které jsou nyní jen v úvahách. Zároveň je třeba zajistit, aby v rámci nové školy na Žižkově vznikla kvalitní sportovní infrastruktura nejen pro potřeby školy, ale také sloužící sportovním klubům.

Nejde jen o nové věci. Musíme pečovat o to, co máme

Vedle výstavby nových sportovišť je stejně důležitá i péče o ta stávající. Řada z nich potřebuje modernizaci. Řada z nich by si zasloužila efektivnější provoz. Možná často nejde o milionové investice, ale o lepší organizaci, správu a dlouhodobou koncepci. Bez ní se budeme stále točit v kruhu dílčích oprav a improvizací.

Peníze: bez nich to nepůjde

Město dlouhodobě do sportu dává mezi 1,5-2% ročního rozpočtu a je téměř jisté, že to neodpovídá tomu, jak zásadní roli sport ve společnosti hraje. Pokud to myslíme vážně, je potřeba říct jasně: poděbradský sport potřebuje výrazně vyšší podporu z městského rozpočtu. A tato podpora by měla být cílená. Jednou z klíčových oblastí jsou trenéři. Doby, kdy byl sport postavený čistě na dobrovolnících, jsou pryč. Ne proto, že by lidé nechtěli pomáhat. Ale proto, že dnešní životní tempo jim to jednoduše neumožňuje. Chceme-li kvalitní práci s dětmi, potřebujeme kvalifikované, motivované a – ano – zaplacené trenéry. Profesionalizace trenérského zázemí není luxus. Je to nutnost. Sousední Nymburk v roce 2025 rozdělil mezi sportovní kluby takřka 13 milionů korun. Je to skoro trojnásobek toho, co se mezi sportovní kluby rozděluje v Poděbradech. Chceme navýšit celkovou roční podporu sportovním klubům na 10 milionů korun.

Součástí důležité podpory sportovních klubů je dlouhodobé zastropování nájemného v městských objektech. Zvýšit je na komerční úroveň a zároveň je sanovat nenárokovými dotacemi je nedostatečné.

Otevřeme o tom debatu

Sport v Poděbradech má obrovský potenciál. Má tradici, má lidi, má energii. Co mu chybí, je silnější systémová podpora a jasná koncepce. Dlouhodobá koncepce sportu ve městě je pěkná, ale je jen na papíře a její naplňování je spíše diskutabilní. Tohle není kritika pro kritiku. Je to výzva k diskusi.

Jaké město chceme? Chceme děti na hřištích a sportovištích, nebo u obrazovek? Chceme aktivní komunitu, nebo pasivní společnost?

Odpověď se neukrývá v jednom projektu nebo jedné investici. Ale v dlouhodobém přístupu. A ten začíná rozhodnutím, že sport není okrajové téma. Je to investice do budoucnosti.