Je to energická máma tří dětí, která s úsměvem zvládá každodenní rodinný kolotoč, lektorka tance plná emocí a zároveň profesionálka, která ve své práci denně pomáhá lékařům chránit lidské zdraví. Tereza Horníčková (47) v sobě spojuje přesně to, co v poděbradské politice dlouho chybí – ženskou empatii, vřelost a mateřský cit pro bezpečí domova. Jako kandidátka na starostku za hnutí Žijeme pro Poděbrady (ŽPP) věří, že město se nedá úspěšně řídit od stolu ani skrze internetové hádky. Její vizí je „Starostka v ulicích“ – lídr s otevřenou náručí, který naslouchá lidem tam, kde skutečně žijí, a přináší do Poděbrad pohodu, řád a čerstvý vzduch. Poznejte ženu, která chce našemu městu vrátit úsměv a harmonii.

Pocházíte z Mohelnice, zvyklá na lesy a kopce. Polabská rovina pro vás musela být zpočátku nezvyk. Jak se z dívky z hor stane hrdá obyvatelka Poděbrad?

Byl to pro mě nezvyk, to přiznávám. První rok jsem si říkala, jak si na tu rovinu a letní vedra zvyknu. Do Poděbrad mě totiž přivedla shoda okolností. S manželem jsme hledali místo, kde bychom usadili svůj život. Protože já jsem pracovala v Praze a on směřoval na východní Čechy, Poděbrady pro nás byly ideální středovou cestou. Původně to bylo praktické rozhodnutí, ale toto město má svoji říční atmosféru, která se člověku snadno dostane pod kůži. Dnes už na Polabí nedám dopustit a z roviny je pro nás spíše výhoda.

Každá máma ví, že s dětmi se pohled na svět úplně promění. Kdy nastal ten moment, kdy jste se v Poděbradech rozhlédla kolem sebe a řekla si: 'Tady jsme doma a je nám tu dobře'?

Ten pocit přicházel postupně s tím, jak děti rostly. Nejvíc jsem si to uvědomila ve chvílích, kdy samy sedly na kolo a jely do školy, na kroužky nebo za sportem. Ta možnost dát jim samostatnost v přívětivém prostředí je pro mě nesmírně cenná. Tehdy jsem si uvědomila, že jsme tu opravdu zapustili kořeny a vytvořili skutečný domov.

Žila jste nějakou dobu ve Finsku, které je známé svým komunitním životem. Co z té severské sousedské pohody a vzájemné pomoci byste nejraději přinesla k nám na poděbradské ulice?

Velmi se mi líbilo, jak tam lidé přirozeně drží spolu a pomáhají si, například s hlídáním dětí nebo sdílením věcí. U nás máme občas tendenci se spíše uzavírat do soukromí. Ráda bych do Poděbrad přinesla více této sousedské otevřenosti a vřelosti. Chci, aby naše město bylo místem, kde se lidé potkávají s úsměvem a vědí, že jsou součástí jedné velké komunity.

Pohybujete se v oblasti zdravotnictví, konkrétně intervenční kardiologie, kde se řeší akutní stavy jako infarkty. To vyžaduje velký klid, soustředění a týmovou práci. Co z tohoto intenzivního světa byste chtěla přenést do správy věcí veřejných?

Moje práce mě naučila, že když jde o vážné situace, je nutné zachovat klid, rychle se zorientovat a začít jednat a mít kolem sebe správný tým, který ví, co dělá. V medicíně musí systémy fungovat přesně, protože na nich závisí lidské zdraví. Tento smysl pro funkčnost a spolehlivost by byl mým hlavním vodítkem i v čele města. Věřím, že lidé v Poděbradech si zaslouží, aby radnice fungovala stejně spolehlivě a čitelně.

Ve své profesi jednáte se špičkovými lékařskými kapacitami. Tam je asi nejdůležitější umět naslouchat a hledat společnou řeč. Pomáhá vám tato ženská diplomacie i v běžném životě, například doma s dětmi?

Určitě ano. Dlouhodobé vztahy a důvěru nevybudujete silou, ale tím, že lidem nasloucháte a snažíte se pochopit jejich potřeby. V politice, stejně jako v rodinném životě, je klíčové hledat to, co nás spojuje, nikoli to, co nás rozděluje. Na radnici bych ráda přinesla právě tento přístup – otevřenost, respekt k názorům druhých a snahu o skutečnou dohodu.

Když se podíváte na to, jak to dnes v poděbradské politice občas jiskří, nemáte pocit, že se z ní vytrácí věcnost a klidná diskuse? Co byste v tomto směru chtěla změnit?

Někdy mě mrzí, když vidím, jak zbytečné spory berou energii věcem, které by město posunuly kupředu. V mých očích je totiž úplně jedno, odkud kdo pochází nebo v jaké je politické straně. Všichni přece chceme v Poděbradech dobře žít. Proto by mělo být hledání rozumného kompromisu napříč celým spektrem tím hlavním cílem. Poděbrady si zaslouží politickou kulturu, kde se spolu mluví slušně, s respektem a s jasným záměrem domluvit se pro dobro nás všech.

Mluvíte o tom, že byste jako starostka chtěla zavést koncept „Starostky v ulicích“. Jak by to vypadalo v praxi?

Město se zkrátka nedá úspěšně řídit jen od stolu z kanceláře. Mým prvním krokem a přirozenou snahou bude se se všemi co nejlépe seznámit. Chci pravidelně vycházet do terénu a osobně mluvit se zaměstnanci radnice, zaměstnavateli, drobnými živnostníky i s městskou policií. Stejně tak je pro mě klíčové navázat úzký dialog s okolními obcemi a s krajem. Zároveň chci mít oči otevřené pro ty zdánlivé maličkosti, které nám ale dělají hezký den – jestli je v pořádku zeleň, uklizený park a zda fungují věci, které lidem usnadňují každodenní život. Lídra by lidé měli v ulicích potkávat přirozeně a s úsměvem.

Vedle své profese a rodiny se dlouhodobě věnujete práci s mladými lidmi jako lektorka tance. Co vás na tom nejvíce naplňuje?

Je to pro mě úžasný zdroj energie a čisté radosti. Tím, že s holkami pracuji dlouhodobě, mám možnost být u jejich vývoje a sledovat, jak mi před očima rostou a dospívají. Je to velká škola psychologie, trpělivosti a vzájemné loajality. Sport je obecně laboratoř emocí – učí nás disciplíně, ale i tomu, jak unést úspěch i neúspěch. Svým svěřenkyním vždycky říkám, že maximální úsilí neznamená, že pokaždé vyhrají. Nejdůležitější v životě je schopnost se po prohře zvednout, poučit se z ní a jít dál s čistou hlavou. A tuhle vytrvalost a fair play bych moc ráda viděla i v naší městské politice.

Jste máma tří dětí, k tomu náročná práce a teď i kandidatura. Jak se dá takový rodinný kolotoč skloubit dohromady, aniž by člověk ztratil pověstnou trpělivost?

Někdy je to samozřejmě logistický oříšek, ale trpělivosti a organizaci mě naučil sám život a každodenní praxe. Doma se snažíme plánovat věci s předstihem a bez velké podpory mého muže by to pochopitelně nešlo. Sdílíme spolu stejné hodnoty, na kterých stavíme náš život, a to je pro mě ten nejpevnější základ. Člověk postupně získá nadhled a zjistí, že s dobrou náladou a vzájemným respektem se dá zvládnout v podstatě cokoliv. Tuto životní vytrvalost a schopnost držet tým pohromadě chci přinést i na radnici.

Kdybyste měla vybrat ty nejdůležitější úkoly, které Poděbrady v nejbližší době nutně potřebují, co by to bylo? Kde vidíte ty největší dluhy z minulosti?

Musíme začít u věcí, které lidem v běžném životě nejvíc chybí a kde dnes bohužel nefungují naprosté základy – jako je každodenní úklid, běžné opravy nebo drobné investice. Chybí nám například bezbariérové chodníky, což komplikuje život maminkám s kočárky i starším spoluobčanům. Mezi mé velké investiční priority samozřejmě patří dořešení dopravy a parkování napříč městem, nová škola, multifunkční sál, nebo lávka do Polabce. Ale hlavně musíme změnit přístup: nestačí jen zadat zakázku a mít hotovo. Je nutné důsledně kontrolovat provedení práce a hlavně řešit následnou údržbu a dlouhodobé fungování. V mých očích nic nekončí předáním zakázky, všechno je to proces, který trvá a vyžaduje neustálou péči.

Doba se rychle mění a s ní i nároky na život ve městě. Jak by měly Poděbrady reagovat na současné potřeby lidí a aktuální dění?

Svět kolem nás se dynamicky vyvíjí a město musí umět reagovat rychle a flexibilně na to, co lidé právě teď pro spokojený život potřebují. Skvělým příkladem je třeba bytová otázka – musíme se aktivně zaměřit na úpravu bytového fondu, abychom nabídli dostupné startovací bydlení pro mladé rodiny, které v Poděbradech chtějí zůstat. Stejně tak musíme myslet na praktickou podporu rodin v průběhu roku – například teď v období letních prázdnin, kdy rodiče často složitě řeší program a hlídání pro děti. A v neposlední řadě musíme reagovat na klimatické změny. V době, kdy nás v létě trápí stále větší horka, je nutné vymyslet, jak v ulicích lépe fungovat, jaké moderní ochlazovací prvky použít, jak do města vrátit více stínu, zeleně a vody, aby se nám tu všem dýchalo příjemněji. Poděbrady zkrátka musí být městem, které žije přítomností, vnímá reálné potřeby svých obyvatel a umí na ně pružně reagovat.

Řídit město vyžaduje souhru velkého týmu lidí. Jak se díváte na fungování úřadu a s čím do toho jako kandidátka na starostku vlastně jdete?

Chci v první řadě říct, že na radnici pracuje spousta šikovných lidí a jako jednotlivci fungují dobře. To, co úřadu chybí, nejsou schopní lidé, ale jasné pokyny, silné vedení a nastavení pevných procesů. Mým cílem je dát věcem jasný řád a strukturu, aby lidé na úřadě měli pro svou práci maximální podporu. A to nejhlavnější na závěr: vím, že na to nejsem sama. Pevně věřím, že mám kolem sebe skvělý tým lidí, kteří jsou nesmírně schopní, zkušení a hlavně upřímně ochotní pro naše město pracovat. To je pro mě ta největší jistota a motor. Společně chceme přinést do Poděbrad styl vedení, kde radnice nestojí jako zeď mezi politiky a občany. Chceme úřad maximálně otevřený, transparentní a srozumitelný pro každého. Naším hlavním cílem je, aby město v první řadě stoprocentně fungovalo pro lidi, kteří v něm žijí.