Ač pocházím z Kluku, na Žižkově žiji už bezmála dvacet let, tedy téměř polovinu svého života. A celou dobu pozoruji jeho překotnou výstavbu, která není doprovázena patřičným rozvojem infrastruktury. Dramaticky narostl počet obyvatel, někteří zde nejsou přihlášeni k trvalému pobytu a tím vlastně omezují zdroje města na zajištění nezbytné infrastruktury.

Druhým faktorem, který vnímám jako neuralgický bod, je faktické rozdělení města na dvě části železnicí. A i uvnitř je Žižkov podle mého názoru rozdělen na několik celků (původní zástavba rodinných domů, „sklářské“ sídliště a nová výstavba – byty i rodinné domy).

Žižkov je dnes největší obytnou částí Poděbrad. Není to okraj města, který můžeme řešit až tehdy, když na něj zbude čas a peníze. Žije zde několik tisíc lidí a počet obyvatel má podle demografických podkladů dále růst. Současně ale Žižkov dlouhodobě naráží na problémy, které nejsou pouze otázkou jednotlivých ulic nebo několika konkrétních oprav. Jde o širší téma infrastruktury, dopravy, veřejného prostoru a především o vztah této části města k jeho centru.

Oficiální demografické podklady pracují pro Žižkov s přibližně 5 288 obyvateli. Výhled přitom počítá s růstem až na přibližně 6 578 obyvatel v roce 2045, tedy zhruba o 1 300 lidí více. To ale nemusí být celý obrázek. Na Žižkově žije také řada lidí, kteří zde mají pronajatý byt, ale trvalý pobyt mají vedený v jiném městě nebo obci. Podle místního odhadu může jít o dalších 2 až 3 tisíce lidí. Tento údaj není oficiální statistickou hodnotou, ale při plánování budoucí infrastruktury bychom jej neměli ignorovat.

Pro město je totiž podstatné především to, kolik lidí dané území skutečně využívá. Lidé bez trvalého pobytu také parkují, chodí po chodnících, využívají dopravu, obchody, služby a veřejný prostor.

Žižkov a centrum: jeden celek, ne dvě oddělená města

Železniční trať vytváří přirozenou bariéru a otázka bezpečného a pohodlného propojení obou částí města se objevuje v městských strategických dokumentech už řadu let. Starší strategický plán například označil neřešené dopravní problémy Žižkova za jednu ze slabých stránek města a současně uváděl možnost technicky proveditelného propojení Žižkova s centrem jako příležitost.

Téma proto není nové. Nové je především to, jak naléhavě jej musíme řešit vzhledem k dalšímu růstu Žižkova. Žižkov by neměl fungovat jako obytný ostrov, jehož obyvatelé jsou odkázáni na automobil pokaždé, když potřebují do centra. Potřebujeme kvalitní, bezpečné a bezbariérové pěší propojení, dobré podmínky pro cyklisty a funkční veřejnou dopravu.

Dobré propojení přitom není důležité jen pro Žižkov. Je důležité pro celé Poděbrady.

Infrastruktura nesmí zaostávat za výstavbou

Největším problémem dalšího rozvoje je jednoduchá otázka: dokáže infrastruktura držet krok s počtem obyvatel? Pokud přibývají byty a obyvatelé, musí současně růst také kvalita ulic, chodníků, veřejného osvětlení, parkování, zeleně a dalších služeb.

Tyto požadavky nejsou samoúčelné. Ukazují, že vedle velkých investic existuje také velké množství každodenních problémů, které přímo ovlivňují kvalitu života obyvatel.

A právě tyto věci by město mělo umět řešit průběžně. Nemělo by být nutné čekat roky na to, až se z rozbitého chodníku, špatného osvětlení nebo nebezpečného místa stane velký investiční projekt.

Výstavba musí mít pravidla

Dalším velkým tématem Žižkova je rychlý stavební rozvoj. Nové byty jsou pro Poděbrady potřebné, ale samotná výstavba nemůže být jediným cílem. Každý nový byt znamená také další obyvatele, dopravu, parkování a větší nároky na veřejnou infrastrukturu.

Proto považujeme za důležité, aby při větších developerských projektech existovala jasná dohoda mezi investorem a městem o tom, jak se investor na rozvoji území podílí.

Historicky tomu tak na Žižkově nebylo vždy. Výstavba jednotlivých projektů probíhala bez jednotného systému, který by předem jasně určoval, jakou část nákladů spojených s růstem území ponese investor a co bude muset následně financovat město ze svého rozpočtu. To je do budoucna potřeba změnit.

Developer staví a vydělává. Město vytváří podmínky, zajišťuje infrastrukturu a následně se stará o veřejný prostor. Spravedlivý systém proto musí hledat rovnováhu mezi těmito dvěma stranami.

U dalších větších projektů bychom proto chtěli, aby byla plánovací smlouva nebo obdobná dohoda s městem běžným pravidlem. Před zahájením výstavby by mělo být jasné, jak bude řešena doprava, parkování, chodníky, zeleň, veřejný prostor, občanská vybavenost a případně jakou konkrétní část infrastruktury či jiného veřejného majetku investor městu poskytne.

Takový přístup dává smysl nejen na Žižkově. Je to způsob, jak zajistit, aby rozvoj soukromého bydlení současně znamenal rozvoj města jako celku.

Jak má fungovat komunikace s radnicí?

Velká část problémů Žižkova se dá řešit pouze tehdy, pokud bude existovat pravidelná komunikace mezi obyvateli, místním výborem a radnicí.

Místní výbor by neměl být pouze místem, kam občané jednou za čas pošlou seznam problémů. Měl by být partnerem pro pravidelnou komunikaci o tom, co se na Žižkově děje a co město plánuje.

Fungovat by to mohlo velmi jednoduše. Místní výbor by měl mít pravidelný přehled požadavků obyvatel a jejich stav. Radnice by měla u každého významnějšího podnětu sdělit, zda jej okamžitě vyřeší, připraví jako investici, zařadí do rozpočtu, potřebuje nejdříve projekt nebo povolení, případně proč jej v daném okamžiku řešit nemůže nebo nechce. Důležité je především to, aby se podněty neztrácely v čase a byla jasná konkrétní zodpovědná osoba, která garantuje výsledek.

Občan by měl mít možnost zjistit, co se s jeho požadavkem stalo. A místní výbor by měl pravidelně kontrolovat, jak město své závazky plní a pravidelně o tom občany vhodným způsobem informovat. Není to jen otázka komunikace. Je to otázka důvěry.

Co by tedy měl Žižkov dostat?

Žižkov nepotřebuje zvláštní zacházení. Potřebuje stejný standard městské infrastruktury jako ostatní části Poděbrad. To znamená především:

  • bezpečné a udržované chodníky,
  • kvalitní místní komunikace, dobré pěší a cyklistické spojení s centrem,
  • dostatečné a rozumně řešené parkování,
  • kvalitní veřejný prostor a zeleň,
  • odpovídající školskou a další občanskou vybavenost,
  • a především pravidelnou komunikaci mezi obyvateli Žižkova a radnicí.

Poděbrady se budou v dalších letech měnit. Pokud bude Žižkov dál růst, neměli bychom tento růst pouze pasivně sledovat. Žižkov není okraj Poděbrad. Měli bychom mít jasno v tom, kolik lidí zde skutečně žije, jakou infrastrukturu potřebují a jak má tato část města vypadat za deset, dvacet nebo třicet let. Je to významná část města a její budoucnost je zároveň budoucností celých Poděbrad.